Blechy u nás doma

Zjistili jsme, že náš pes má blechy, byl nám doporučen protibleší šampon a přesto blechy stále nacházíme. Existuje nějaký účinnější přípravek?

Ze současných zkušeností je zřejmé, že se jedná o aktuální problém i letos v zimě. Poměrně vysoké teploty nabízejí vhodné prostředí pro jejich množení. Napadení blechami (Ctenocephalides) je velmi rozšířený problém. U nás se nachází blecha psí Ctenocephalides canis a blecha kočičí Ctenocephlalides felis. Kočičí blecha je mnohem agresivnější a vytlačuje ze svého teritoria blechu psí. Bleší populace je rozdělena asi na 95% : 5% ve prospěch blechy kočičí. Rád bych zde uvedl, že ne vždy musíme v srsti najít přímo blechu. Stačí nám i jeden nepřímý test, který si může každý chovatel doma udělat sám a tak zjistit zablešenost. Pozornost zaměříme na bleší trus. Když rozhrneme srst a pozorně se díváme, můžeme objevit drobná černá malá zrníčka připomínající zrnka kávy. Pokud tato zrníčka dáme na bílý papír a kápneme na něj kapku vody výsledek na sebe nenechá dlouho čekat. Kolem blešího trusu se rozpije na papíru načervenalý kruh od natrávené krve.

Pro názornost se zde pokusím nastínit vývojový cyklus blech, abychom pochopili, jak s tímto nežádoucím parazitem bojovat. Dospělá blecha se živí krví a když má dostatek potravy v podobě domácího miláčka může prakticky neomezeně klást vajíčka. Na kladení si již ovšem vybere klidnější místo než je kožich psa. Vhodné prostředí je koberec, pelech, parkety nebo polstrovaný nábytek. Z vajíčka se za nějaký čas vylíhne larva a další vývojová stádia. Na konci je již nový dospělý jedinec schopný po jednom nasátí krve hostitele opět klást další vajíčka. Tímto se celý kruh uzavírá a blechy se vesele a nekontrolovaně množí. O tom, jak rychle z vajíčka vznikne dospělec, rozhoduje teplota a relativní vlhkost prostředí. V ideálních podmínkách to trvá týden, ale někdy i rok. Z výše uvedených informací si dovolím jeden závěr. Blechy nalezené v srsti zvířete činí pouze nepatrnou část populace, větší část bleší populace jsou vývojová stádia v našem bytě. Tedy je nasnadě otázka. Jak takový nepříznivý vývoj zvrátit? Jak se zbavit nežádoucích nájemníků? Zcela nevhodné je používání tzv. ektoparazitárních šamponů. Můžeme se na obale dočíst, že zabíjí vajíčka a larvy blech, ale paradoxně se mají nanášet na srst zvířete, kde žádné vajíčka a larvy nejsou. Dlouhodobou účinnost u těchto preparátů také postrádáme. Představme si blechu, která např. za týden dokončí svůj vývojový cyklus, může skočit na svého nového hostitele a najde vhodné podmínky pro další sání krve. Úspěšně nám v boji proti blechám pomáhají preparáty s reziduálním účinkem. Některé preparáty blechy přímo zabíjejí, jiné způsobí jako regulátor růstu vajíček. Aplikační forma je různá. Oblíbené jsou pipety tzv. „spot-on“. Jednoduchá a snadná aplikace chrání zvíře až 4 týdny. Jiná aplikační forma jsou ektoparazitární obojky chránící zvíře 4-7 měsíců podle použitého typu.Obojky jsou vhodnější pro psy chované převážně venku. V domácnosti, kde je domácí mazlíček v těsném kontaktu s majitelem nebo jsou přítomny děti, dáváme přednost pipetám. Může nastat situace, kdy najdeme na zvířeti třeba i 4 týdny po aplikaci přípravku blechy. Může to znamenat, že se jedná o nové jedince, kteří dokončili výše popisovaný vývojový cyklus. Proto dáváme vždy přednost dlouhodobě působím látkám. Při silně zamořeném prostředí je nutno aplikaci opakovat.

Blechy jsou obtížní parazité, kteří stresují postižené zvíře. Hrají důležitou roli i jako mezihostitelé v přenosu jiných parazitů. Známá a také velmi častá je alergie na bleší kousnutí, provázená úporným svěděním a vykusováním srsti.

Na závěr bych upozornil na možnost zdravotních rizik při špatném a neodborném používání jakýchkoli ektoparazitárních přípravků. Např. preparáty určené pro psy se nesmí v žádném případě aplikovat na kočky. Zcela jistě vyvoláme otravu. Proto je důležité vždy se řídit odbornými radami veterinárního lékaře a ne se spolehnout na laické informace od prodavačky v prodejně krmiv. Prodej těchto preparátů ve zverimexech a podobných zařízeních je nelegální.

autor článku:        MVDr. Leoš Krkoška, Ph.D