Potravní návyky kočky

 

Je mnoho teorií, které se pokoušejí objasnit, jak probíhá přirozený výběr potravy u koček ve volné přírodě, podle čeho se zvířata rozhodují jakou vyberou kořist, které části těla ulovené kořisti budou konzumovat a v jakém množství, a jaký mají tyto preference vliv na kvalitu výživy jako takové. Nastoluje se otázka, zda jsou kočky schopny při výběru potravy ovlivnit její nutriční složení a kompletnost své diety.

 

MODEL “PŘIROZENÉHO” KRMENÍ PRO DOMESTIKOVANÉ KOČKY

Řada publikovaných studií popsala složení živin v krmení divokých koček. Tato data jsou obecně aplikovatelná na domestikované kočky vzhledem ke krátké době domestikace. Starší studie teoretizovaly , že zvířata se orientují pouze množstvím energie a vybírají kořist, tak aby obdržela

co největší množství energie s co nejmenším úsilím. Studie v 90.letech 20.století však potvrdily, že kočky jsou schopny regulovat také příjem jednotlivých aminokyselin, pokud je jim toto umožněno tak zvanou elementární dietou. Je tedy možné , že kočky selektují svou dietu také podle obsahu živin – a to nejen makro (bílkovin, tuků), ale také mikro (aminokyselin, mastných kyselin, vitamínů, mineralů…)? Je toto jedním z důvodů proč divoce žijící kočky nikdy neloví pouze jeden druh kořisti? Na tyto otázky se snažilo najít odpověď mnoho studií.

Je velké množství publikací , které dokumentují složení stravy divokých a zdivočelých koček. Je zajímavé, že typ úlovků se liší nejen dle světadílu zmíněné studie (Austrálie, Střední Amerika, Jižní Evropa), ale výsledky poukazují i na to ,že zeměpisná situace oblasti (např. potoky s výskytem drobných ryb a obojživelníků) a osobní preference (zda je jedinec schopen ulovit a zbavit peří drobné ptáky) ovlivňují do značné míry kompozici diety. Jeden fakt však zůstává konstantní. Jedná se o to, že kočky, na rozdíl od vlků, silně preferují lov širokého spektra živočichů.

Složení diety volně žijící kočky

malí savci/hlodavci . . . . .70-90%

ptáci . . . . . . . . . . . . . . . . .4-18%

ryby . . . . . . . . . . . . . . . . . . 0-9%

plazi . . . . . . . . . . . . . . . . . .0-2%

bezobratlí např. Hmyz . . .0,05-2%

(Fitzgerald a Karl 1979, Jones a Cornan 1981, Campos, Esteves, Ferraz, Crawshaw,Verdade, 2007).

 

Výběr kořisti může být ovlivněn teritoriem kočky nebo dostupností a preferencemi v lovu, úsilí koček o různorodost krmení je zcela evidentní. Takové chování je rozpoznáno také majitely domácích koček. Kočky jsou považovány za mlsné, úzkostlivé a potřebující střídání připraveného krmiva vzhledem k odmítání specifické chuti po nějaké době podávání.

Dvě hlavní teorie se pokoušející vysvětlit toto specifické chování koček při krmení. Jedna předkládá fakt, že schopnost kočičího instinktu vyrovnávat populaci kořistí a zabránit nadměrné specializaci v lovu jen na jeden druh. Poněvadž není loven jen jeden druh do vyhynutí na teritoriu kočky, její ekosystém je udržován stabilní.

Druhá teorie uvažuje o přirozené schopnosti koček při výběru krmení na základě obsahu živin spíše než na chuti. Dospělé kočky, jak bylo popsáno, modifikují obsah živin, aby dosáhly ideální acidobazické rovnováhy a koťata vykazovala schopnost vybírat krmení podle jeho obsahu aminokyselin. Proto tato teorie předpokládá, že výběrem druhů kočky instinktivně pátrají po profilu živin, aby uspokojily své fyziologické potřeby.

Srovnáme-li nutriční profil většiny obvyklých kořistí koček, můžeme jasně vidět vysoký obsah proteinu (>50%DM), střední obsah tuku (~30%DM) a relativně nízkýobsah karbohydrátů (Table 1) Poněvadž kočky, na rozdíl od vlků nebo psů jsou jednotlivými lovci, a proto loví malé kořisti několikrát za den a celá kořist je konzumována bezprostředně po zabití, tato analýza je považována za precizní model kočičí preference makroživin.

Přestože toto je akceptováno, nelze říci, že toto krmení je 100% vybalancované optimálně pro všechny živiny. Jelikož je délka života divokých koček mnohem kratší ve srovnání s domestikovanými kočkami, akceptovali jsme že, metabolické procesy kočky, a tím i její potřeby se vyvinuly a přizpůsobily takovému krmení. Kočky jsou obligátní masožravci a jako takové nemohou žít bez některých živin jako je taurin nebo arachidonová kyselina, které se nacházejí jen v mase.

Je naprosto evidentní, že kočka nemůže být vegetarian. Metabolismus kočky je adaptován na asimilaci krmení s vysokým obsahem proteinů a vykazuje vysokou glukoneogenní kapacitu ve snaze udržet krevní hladinu glukózy. Uvolňování insulinu, proto může být stimulováno více aminokyselinami než glukózou. Bylo popsáno, hladina glukózy v krvi je vyšší u koček, které konzumují krmení s vysokým obsahem karbohydrátů ve srovnání s těmi, které dostávají krmení s vysokým obsahem proteinu nebo tuku (Farrow et al.,2002).Dospělé kočky mají přirozeně nižší hladinu amylázy, maltázy, isomaltázy a sacharázy než psi (Kienzle 1993).

Je zajímavé, že i přes tyto metabolické adaptace, jsou kočky schopny trávit různé karbohydráty (s popsanou stravitelností 94- 99%, Morris 1997),pokud jsou tyto tepelně upraveny. Nicméně účinek krmení s vysokým obsahem karbohydrátrů má potenciálně negativní účinek na kočičí metabolismus v podobě na chybějícího  insulinu v endokrinním pankreasu, prevalenci obezity, vztah kočičího diabetu ke kataraktě a potenciální vztah mezi diabetes, onemocněním ledvin a FLUTD jsou v současnosti velmi diskutovány ve vědecké veřejnosti.

 

DOPORUČENÍ PRO PRAXI

Z výsledků výzkumu a výsledků dřívějších výzkumných projektů se ukázalo, že můžeme obecně doporučit, aby kompletní krmení domácích koček odráželo těsně přirozené chování koček. Kde  je to možné, majitelé musí vybrat vysoce kvalitní suché krmení s proteiny z masa o obsahu nad 30%. Alternativně, kompletní vlhké krmení s obsahem zvířecího proteinu nad 80% může být uvažováno pro jedince, kteří preferují vlhké krmení nebo jsou náchylní k onemocnění dolních cest močových (i když suché krmení s vysokým obsahem proteinu a podporou zdraví močového traktu může být podáváno). Širší komunita veterinárních výživářů volá po zvýšené informovanosti o znepokojivém rychlém nárůstu obezity u koček a diabetu. Zdraví ohrožující stavy, které jsou především způsobeny nevhodným krmením a rutinou při krmení (Gun-More, 2007) a jako takovým jim můžeme snadno předcházet. Kočka je “svačinový jedlík” a jako takový, musí být krmena několikrát denně krmením, které uspokojuje jak fyziologické potřeby, tak přiměřené množství, abychom zabránili překrmování a zárověň navodili podmínky podobné lovu kořisti v přírodě. Můžeme jednotlivé porce dát na několik míst v bytě, aby je kočka musela vyhledat a “ ulovit” Docílíme tím i zabavení kočky v průběhu dne, kdy většina zvířat zůstává v bytě sama bez  majitele. Předejdeme tím stereotypu, který může být příčinou psychických poruch zvířete.

Tyto vědecké objevy jsou samozřejmě ovlivněny způsobem úsudků, když je aplikujeme na denní režim krmení našeho zvířete a také přímo nebo nepřímo do výroby krmení pro zvířata. Cílem všech odpovědných výrobců kvalitních krmiv pro zvířata je vždy předkládat co nejlepší výživu, vyrobit optimální krmení, které nejen udržuje všechny jejich fyziologické potřeby, ale i podporuje zdraví a dlouhověkost, za použití posledních objevů ve světě výživy.

 

Jana Hylmarova MVDr, MRCVS

MVDr. Marie Vranková