Tel.: 
U domacich mazličků je určovani optimalni hmotnosti a tudiž i nadvahy, komplikovanějši.
Nadměrný příjem kalorii a s tím spojená nadváha či obezita je jednou z nejčastějších forem „malnutrition“, se kterou se setkáváme ve veterinární praxi malých zvířat. Přestože dokumentovaná prevalence obezity značně kolísá v závislosti na publikující oblasti,je nezvratná tendence nárůstu výskytu v posledních letech. U koček například Adnerson dokumentuje 6 až 12 % v roce 1973, Scarlet v roce 1994 již 25 % a Gunn-More v roce 2006 zmiňuje 30–40 %. J. Of Fline Med. Surg 2009 uvádí studie s prevalencí až 52 %. U psů je situace podobná. Krook v roce 1960 dokumentuje 11,6 %, v roce 1985 Edny a Smith již 24,5 % a A. German v roce 2007 komentuje, že 1/3 psí populace je klasifi kována jako obézní, což představuje 33 %. J. Hill ve studii z roku 2010 zmiňuje téže 30 %. Velmi zajímavá je publikace z ledna 2010 od Niijlanda, Stama a Seidella, která poukazuje na silnou korelaci mezi obezitou u majitelů psů a u jejich svěřenců. Neboli – obézní lidé budou s velkou pravděpodobností vést k obezitě i jejich psa.
Vzhledem k faktu, že jak kastrace, tak i málo aktivní styl života značně zvyšuje pravděpodobnost obezity, můžeme zvláště u nás, vzhledem ke změnám životního stylu obyvatel, očekávat zrcadlové změny u domácích mazlíčků. Pro lékaře v klinické praxi se tak obezita stává jedním z nejčastějších zdravotních problémů. K obezitě bychom měli přistupovat stejně jako ke každé jiné závažné poruše vzhledem ke zdravotním rizikům, které s sebou přináší. Artróza, flatulence, inkontinence, kožní problémy, snížená imunita, kardiovaskulární potíže a netolerance zátěže jsou problémy očividné. Pro veterinární lékaře se přidává také zvýšené riziko při anestezii, alterovaný metabolismus léků, komplikace při operačních zákrocích. V poslední době je však jedním z nejvíce diskutovaných problémů cukrovka. U koček s nadváhou je její prevalence
závratných 11 %. Přestože diagnostikovat obezitu u psa či kočky je relativně snadné, při určování stupně či monitorování postupu hubnutí je již situace komplikovanější. Zvláště ve větších ordinacích je nutné, aby monitorování bylo objektivní a konzistentní, a především hodnocení
stupně shodné u všech pracovníků kliniky. Jak tedy můžeme defi novat obezitu a určit její rozsah v klinické praxi?
U lidí je obezita defi nována jako nadměrná akumulace tukové tkáně a s tím spojená nadměrná hmotnost. Míra nadváhy/obezity je posuzována podle BMI (body mass index). BMI více než 25 je defi nována jako mírná obezita, BMI nad 30 jako výrazná a více než 40 jako morbidní.
U domácích mazlíčků je určování optimální váhy, a tudíž i nadváhy, komplikovanější. Optimální hmotnost u psa domácího může vzhledem k plemenné různorodosti kolísat mezi jedním až sty kilogramy. U koček podle tělesné stavby a plemene mezi 2 a 10 kilogramy.
U čistokrevných zvířat můžeme optimální hmotnost odhadnout dle standardů plemene, ale u kříženců nám donedávna nezbývalo než optimální váhu odhadnout dle praktických zkušeností. Dnes je preferovanou možností použití jedné ze škály velmi snadno aplikovatelných publikovaných
„stupnic“ které umožňují veterinárním lékařům určit rozsah problému. Jední z prvních je Waltham Feline Body Mass Index, který využívá poměru mezi délkou zadní končetiny (patela – tuber calcaneus comunae) a obvodem hrudního koše. V rámci výzkumu bylo možno sestavit algoritmus – rovnici, která vystihovala poměr mezi danými měřeními a množstvím tuku detekovaného DEXA přístrojem. Na základě této rovnice byl vytvořen síťový graf. Do tohoto grafu bylo možno zanést změřené hodnoty a podle pozice na grafu byl určen výživný stav zvířete. (viz www.felinediabetes.com/Feline-BMI.pdf). Negativem FBMI je nutnost síťového grafu a poměrně menší přesnost u vysoce podvyživených jedinců. Použitelnost v domácím prostředí je také omezená. Pro psy byl jedním z nejvíce používaných systémů určování výživného stavu Purina Body Condition Score (k nahlédnutí na www.purina.com/dogs/health/bodycondition.aspx). Problém s tímto systémem je možná variabilita hodnocení (je-li v klinice několik lékařů, může být monitorování postupu snižování hmotnosti u pacientů hodnoceno odlišně v závislosti na ošetřujícím lékaři. Tento systém také není pro majitele zcela objektivně aplikovatelný. Podle mého osobního názoru jednou z nejsnazších a přitom nejpřesnějších metod určování výživného stavu u psů i koček Waltham S.H.A.P.E. Guide www.mypedigree.ca/site/en/waltham_shape_FlowChart.pdf pro psy a www.whiskas.ca/ecms.ashx/PDFs/WalthamShapeGuideTool.pdf pro kočky. Díky dlouhodobé spolupráci s klinikou obezity na liverpoolské veterinární univerzitě a za pomoci DEXA byl vyvinut algoritmus který je použitelný a jeho výsledky interpretovatelné jak přes veterinární lékaře a techniky, tak přes majitele v domácím prostředí a jeho přesnost je porovnatelná s DEXA měřením. Po stanovení závažnosti obezity nastupuje ovšem problém druhý, kterým je terapie. Hlavně z důvodu toho, že k terapii musíme přesvědčit majitele a celou jeho rodinu a získat jejich 100% podporu hubnoucího programu.Tomuto tématu se budeme věnovat v následujícím vydání.
MVDr. Marie Vranková
MVDr. Jana Guha Hylmarová
Napsat komentář